DÝCHÁME SRDCEM

DÝCHÁME SRDCEM

 

Nádech a výdech,

Život a smrt.

Jsou tak úzce spjaty a v každém

nádechu a výdechu tak blízko.

 

Jak moc jsme si vědomi existence smrti,

bez které bychom nevnímali plnost života.

 

Jak moc se držíme života a bojíme se jej

nechat plynout, že se pak dusíme, protože

lpíme na životě.

 

Je to jako bychom se chtěli jen nadechnout

a nikdy vydechnout.

 

Zákonitosti nekonečného koloběhu života

a smrti jsou s námi tak blízko, přímo v našem

dechu a my hledáme vesmír mimo sebe.

 

Každý je součástí vesmíru a v každém

je obsažen celý vesmír.

 

DÝCHÁME jeden vzduch, jak bychom mohli

být odděleni.

 

Až budeme umět s každým výdechem umřít,

teprve poté se můžeme z hloubky

nadechnout do života.

 

Vědomí smrti nás oživuje, více než cokoli jiného.

Nedržme se ani krásy, ani nepotlačujme hrůzy.

Na dně každého objevíme opak.

 

Umění BÝT součástí kontinua, které nemá

ani začátek, ani konec.

 

PLNOST ŽIVOTA MŮŽEME VNÍMAT AŽ POTÉ,

CO ODLOŽÍME NAŠE PŘEDSTAVY O NĚM