ZVON V NAŠEM SRDCI

ZVON V NAŠEM SRDCI

Chtěla jsem ti ještě večer zavolat,

ale nechtěla jsem si nechat vzít

své vzácné před spaním.

Nechala jsem tělo ležet přikryté

a plula oceánem nekonečna.

Po procitnutí se v mé hrudi rozezněl zvon

a celé moje tělo začalo znovu cítit, přemýšlet

a mluvit své vnitřní rozhovory.

Je nade vše jasné, že čím více částí v sobě

nechám promlouvat, tím více koukám na

tu krásu venku jen jako na odraz.

Tančím svůj tanec a nechám tančit ten tvůj.

Nejvíc se bojím toho, že přestanu být zrcadlem

tvých vlastních pochybností,

a proto je nechávám ještě zaprášené.

Můj plný lesk by tě zavedl to tvé tajné komnaty.

Plný tlukot našich srdcí uvolní poslední

nánosy prachu zapomnění.

Nezůstane nikdo, kdo by hrál na struny tvého nitra.

To ty sám zpíváš svoji vlastní píseň.