JEMNOST A SÍLA

JEMNOST A SÍLA

 

Museli jsme být na tebe tvrdí.

Příliš jsi spala.

I na rozlousknutí ořechu je třeba tvrdá síla.

 

Abys svoji jemnost mohla žít se svojí silou,

musíš je poznat.

Poznat oba extrémy v té maximální míře.

Přijdeš o všechno co je ti milé.

Neustále to budeš mít před očima.

 

V jednu chvíli už nebudeš chtít nic,

protože tak jak to je, je to dokonalé.

Dokonalé se vším co nemá cenu zpochybňovat.

V jísté ženě a muži uvidíš svoje rodiče,

kteří tě podporují.

Máma ti věří v síle a táta v jemnosti.

 

I když tvoji biologičtí rodiče to nejsou.

Jsme si navzájem rodiči a dětmi, rodiči

a dětmi a rodiči a dětmi a tak stále

po věky věků.

………………………………………………………….

Náhle mi vytrykly slzy.

Nejsem t tohoto světa a přesto mě znáš.

To ráno jsem přesně věděla, co mám udělat.

Už nic nechtít.

Obdržela jsem sílu pro svoji jemnost.

Sílu, abych ji naslouchala.

Kvalitu, kterou lze stěží popsat.

Ale bylo to pravdivé a ryzí.

A moje.

Lomození světa je stále stejné,

ale já ho už slyším jinak.

Neruší mne, já jsem doma.

……………………………………….

Tolik tě miluji, že pouštím řetěz,

kterým se svazujeme.

Vzdaluji se, ale neopouštím tě.

“Jen” ticho ve mne volá tak hlasitě,

že už ho lze stěží přehlédnout.

………………………………………….

Vypadá to, že chci psát povídky, básně.

Vynést na světlo to ukryté před světem,

který by dříve nechápal.

A přece, moje prsty ťukající do klávesnice

píší něco, co jsem nikde nečetla, ani neslyšela.