PROSTĚ SE JEN STANU

PROSTĚ SE JEN STANU

Jsem projevená v čiré tekutině,

smysly se zachytávám za to, co jimi vnímám.

Čím více se zachytávám očima, ušima, hmatem,

chutí, tím intenzivněji prožívám cokoli

(slast, bolest).

Co zamotává – chci, toužím, zažívám žárlivost,

nenávist, smutek, nepochopení, frustraci, …

Vše kolem se projevuje jedinečně a po svém.

Čím méně se zamotávám, tím více se stávám

svou jedinečností a přitom součástí všeho.

To se děje v relaxaci, meditaci jako podstaty

veškerého činění.

Není to strnulost, nýbrž stav naprostého

pochopení tohoto principu. Nechám v sobě

téct řeku života. Už není, kdo by překážel.

Prostě se jen stanu.

Koupím si stan a jdu tam, kde to teče,

do přírody, do hor, jen tak.